Dnes jsem otevřela e-mailovou schránku a upozorňují mě, že by se pro neaktivitu mohl můj blog zrušit. A to je to poslední, co chci. Ač je tu hovno.
No a jaká náhoda? Zrovna dnes mám echt důvod napsat! Ještě 12h zpátky jsem byla v euforii. V euforii na konzertě. Konzertě Tarji. Troufám si říct, nejlepší zážitek mého dosavadního stereotypního života.
Možná se na ty lepší časy fakt blejská.. Sice kurevsky pomalu, ale ano. A nechci to zakřiknout!





