Tak todle je takovej muj pokus.. Mno nwm, mě baví takhle psát, ale asi to za moc nestojí, mno..
Jmenuju se Tom.. Donedávna jsem nevěděl, jaký to je bejt zymilovanej, teď už to vim… není to nic pěkného, jen se trápim. Nebo můžu vůbec milovat někoho, koho ani pořádně neznám..?
Je docela dobrej den. Jedu s kámošem kalit, to bude fajn… snad tam bude.. V buse mě jen napadá: "Bude tam?" Dorazíme a cpem se u vchodu.. Tjoo, fakt fronta jak na pomeranče:D Tak si sednem na naše obvyklé místo a já zas jak ten největší krypl vyhlížim.. Po delší době kouknu k baru a vidim ty úžasný vlasy - je to ONA! Vždycky se tam vybavovala s dost lidma, ale tedko má blíž k něakýmu týpkovi.. "Nebo se mi to jen zdá…?"
Pak jdu s kámošem k baru.. Ona je tam taky, zda se mi, že je nervozní, nebo se nudí, protože si hraje s provázkama od mykyny.. Krátce jsme se na sebe podívali. Mí krásné oči. A ten pierc, co má v bradě? Ty nádherný vlasy? Prostě je úžasná..! Ale nezdálo se mi to, má tam přítele, objímají se. On je menší než ona.. Tak jsem si pomyslel: "Vždyť se k sobě vůbec nehoděj.." Ale to je jen jejich věc, né má…
Dalsí chvíli si všimnu, že se s ní baví jedna kámoška.. "Jak se znají?", honí se mi hlavou a taky, že by nás mohla seznámit.. O tom si můžu nechat zdát.. Ale jak bych se choval? Jak debil, červenal bych se koktal… Nemá cenu si dělat naděje, vždyť vidim, jak se k sobě maj.. Fakt se maj rádi, je to vidět.. Najednou si všímám, že má na jedný straně vyholeném znak H.I.M., mý oblíbený kapely.. To bysme teda mohli třeba v něčem rozumět…..Ale co - já takovej introvert, nedokážu dát téma… Když vidim ty lidi, co má kolem sebe, myslim, že ona je extrovert..
Začínaj ploužáky, sedim tam jak pleskáč, jen je sleduju. Si připadám jak šmírák, ale nedá se to ovládnout, i když mi to vlastně rve mý slabošský srdíčko.. se k sobě tak heky tulej a pškně pohybujou.. Už mám něco v sobě, ale jsem při smyslech…Nahlas říkám ale hovadiny typu: "Já ji miluju" Prostě nesmysly, co mi přišly na jazyk.. Naštěstí je hluk a nikdo mě neslyší.. Vlastně celej večer je v podstatě stejnej - prostě celou dobu jsem trapnej čumil… "Zdá se mi to?" Oni jdou dál.. "Že by si všimli, jak blbě čumim?" Tak je to možný koukám fakt "nenápadně"… Jenže já za to nemůžu, prostějsem se nešťasně zamiloval..odvahu nemám..tak jediný mý štěstí je to, že na ni aspoň vidim..
Prostě se už těšim na přístě, jak budu zase jak ten největší kreton čumět.. A bude mi zas do breku při těch pitomejch ploužákách.. Jsem mega slaboch, já to vim.. Nejsem schopnéj přijít za holkou, za jakoukoliv… A já vlastně ani po jinejch holkách nekoukám, já chci jen ji… A přitom ji vlastně ani neznám. Nemá cenu říkat něco jako "neznám - poznám".. Zas takovej naivka ještě najsem…! Prostě jsem se zamiloval.. "Nebo je to vůbec láska, když ji neznám?" To je asi něco jako bych se "zamiloval" do nějaký TV star, ne..? S tim nic nenadělám, už se těšim na to, až ji uvidim znova….
Paulina:o)






Zajímavá "úvaha"... takový docela pravdivý... pěkně ze života