Tak fajn..je neděle, dalo by se říct pohodovej den, je volno žejo, škola až zejtra... Hm, ale u mě to tak neni, mám děsně divnej pocit a nem, z čeho..snad je to strach.. Ale proč?? Prostě mám depku, jo to je v celku normál, ae já netušim proč.. Mám chut se někam zavřít a bejt sama..nebo se jen tak projít, někam.... Jenže kam? Tady, v tom hnusnym zapadákově, neni ani místo, kde by byl klid... Je tu les, ale daleko...stejně už se stmívá..hm..mohla bych jít se psem, ne ale mně se nechce... No jenže já místo toho dřepim tady.. za chvíli mě stejně vyžene ségra, že sem tu celej den...
Jenže já dělala celý dopoledne úkol, trapnej úkol na TEA( technika administrativy), fakt blbej předmět..., taky ty známky podle toho vypadaj.. Mno já totiž furt píšu stylem "datel".... No, a tak mě do toho doma nutěj, supr - tak jako že se jim pochlubim s 2, co sem dostala...Reakce byla " Hmm." Ale když dostanu něco blbýho, maj kecy.. Ne a tudle sem se dověděla, že budu mít na vyzo 2 z němčiny, tak sem měla radost a řekla to doma.. Pomalu sem eště dostala vynadat, že na základce sem mívala 1... Přitom matinka sama německy umí velký ho***... Tak jak se odvděčit? Docela mě to mrzí...hlavně ted, jinak je mi to snad i jedno...Je to můj život, moje známky(dobrý známky-pro mě).. Jenže já už fact nwm, co dělat... Mám depku a všechno na mě dolejhá.. Jo, já se znám- za chvíli se pudu přežrat, ale hlad nemám... Prostě někdo chlastá v takejh situacích, já žeru.. A vim, že to neni dobře.. Jenže to na mě potom zas příde ta depka, že moc žeru.. To znám, tak je to vždycky.... Kdybych aspon měla človíčka, kterýmu bych mohla všecko říct a ten človíček by mě utěšil, já bych mu pak řekla, že děkuju a mám ho ráda.... Hmm, ae já místo toho píšu ty blbosti sem.. A pak taky do svýho deníčku, kterej nesmí nikdo vidět... Jo, příde mi to divný si psát deník, ae je to něco, co potřebuju... Bez něho by to nešlo, a kdyby ho někdo našel.......... Radši nic.. Ne, tedko mě napadlo, že kdybych něakýho takýho človíčka měla, našim by se to nelíbilo...aby taky jednou jim se něco líbilo?! To v podstatě nehrozí... A na druhou stranu - kdo mě by chtěl?? To by musel bejt člověk stejnej jako já.., jinak si to neumim představit...Ale takejch exotů a exotek je asi málo, co? Tak poslouchám music, to mě vždycky uklidní, aspon trošku.. Jenže tedko to něak nepomáhá..Proč, kruci..? No nic, du odsud.... A vim, že se neovládnu a budu žrát.. Ale já nechci!!
Pauliina:o)





